Od roku 1864 tam žila jeho rodina. Všichni odjeli v roce 1947. Bydleli u Lubna v obci Lutcharda. Velmi intenzivně pěstovali zemědělství. Na Volyni zažili perzekuci bolševiků při zakládání kolchozů. Také zažili Ukrajinskou a německou nadvládu před a během války. V rozhovoru pan Klíma vypráví krásný příběh, jak jeho tatínek zachránil jednoho ruského důstojníka za pecen chleba.
Příběh se dál vine k vyslyšení prosby československého státu k návratu Čechů do Sudet. Po transportu do Čech, ztrávila rodina Klímova dva roky na Moravě u Zábřeha. Teprve po vystudování odešel pan Klíma do Nejdku.
Pan Klíma umí krásně vyprávět a dokáže hezky popsat dobu a života na Volyni a také poměry, jaké panovaly v Nejdku v 50. letech, v době povodně z roku 1961. Popsal také jak bývalý volyňští Češi se jezdí dívat zpět na Volyň a sledují nové majitele domů. Jak vzpomínají na svůj život zde. Je to vlastně velmi podobné pocitům sudetských Němců, nemyslíte?